Volný den? Jedeme na Landek!

Probouzím se. Zpoza žaluzií nám do pokoje proudí nádherné dopolední sluníčko. Nikde ani kapka a krom opadaných stromů byste neměli ani ždibec pocitu zimy. Kdo by v tomhle popleteném světě čekal, že nám zbývají jen dva dny do Silvestra? Kousek ode mne spokojeně dřímá přítel. Nemůžu se nabažit jeho úsměvu. Uvědomuji si, že přesně za týden touhle dobou už oba budeme zase zpátky v Praze a já budu pomáhat v malém knihkupectví jen pár roků od samotného Václaváku. Jaká škoda, že kvůli obrovské konkurenci ze všech stran v nejbližších týdnech budeme zavírat…

Plán na dnešní den je jasný. Poslední dva týdny školy jsem spala v průměru tři hodiny denně, ve čtvrtek a v pátek před Štědrým dne ještě vypomáhala v knihkupectví a domů dojela krátce před půl dvanáctou. Následné dny byly ve znamení návštěv a vánočního shonu. Kdo kdy tvrdil, že jsou to svátky klidu? Vůbec mi to tak nepřijde. Takže plán ležet, sedět, užívat si přítomnosti přítele a zaslouženého dnu volna je konečně tady.

Zhruba hodinu ještě ležím v posteli, případně sedím v nedalekém křesle a vyťukávám písmenka do netbooku. Ráda bych příští rok sepsala víc povídek, v lepším případě i dopsala Lásku. Bylo by to fajn. V hlavě mám tolik nápadů, které bohužel nestíhám zpracovat. A přitom by to mohly být zajímavé příběhy. Pokračovat ve čtení „Volný den? Jedeme na Landek!“