Stála tam, v kopýtku držela mikrofon a zpívala stále další a další líbezná slova. Slova, která se skrývala v jazyce kvítků, které jsem jí potají daroval a ona je nakonec… marné vzpomínat. Miloval jsem ji. Vážně. Už od útlého dětství, od prvního dne, kdy jsem ji potkal ve školce. A své city uchovával po dlouhá pubertální léta. „Promiň, ale nemohu tě milovat. […]

Měl jsem pravdu. Celou tu dobu to byla ona. A žádná jiná. Ačkoli byla pod maskou, stále zářila tou zvláštní nepřehlédnutelnou energií na sto honů. Jak jsem mohl být po tak dlouhou dobu tak slepý? „Broučínko.“ To jediné jsem ze sebe dokázal dostat. „Ne, takhle -“ zakuckala se. Dusila se krví. Svou vlastní krví. Už jí nic nedokáže […]

„Už jste se líbali?“ „Ono to tím tak nějak začalo…“ „Jé! A už bylo to?“ „To?“ „No ty víš… ta činnost, po které každý touží a nejraději by po ní hned skočil!“ Dám si dvě a dvě dohromady. „Blázníš?!“ „Ale vůbec ne… vždyť je to přirozené. A vy dva se znáte dlouho.“ „To na věci nic nemění. Pravidla jsou stejná.“ […]

Ráda vzpomínám na časy minulé. Ale když do toho začnou kecat rodiče a vzpomínají veseleji, než by mi bylo milé… „A pamatuješ, jak roztříštila Křišťálové srdce? „Když se na to dívám zpátečně, byla to zajímavá zkušenost.“ „Byla prakticky neovladatelná. Nikdo jsme si s ní nevěděl rady.“ „Mami.“ „A jak nás poprvé navštívil Thorax, má drahá.“ „No jistě. Dnes je to […]

Upřímně? Co si u tohoto tématu budeme povídat. Alkohol s námi dělá divy a tak na sebe občas prozradíme něco, o čem bychom ještě nějakou dobu klidně pomlčeli… „A co vůbec Janek? Před měsícem psal, že za tebou chtěl zajet a s radostí by si k tobě lehl, ale nakonec nemohl.“ „Upřímně? Jeho přítomnost by mi vůůůbec nevadila a v posteli také ne.“ „Hodně se […]

Další drabble ze světa My Little Pony, tentokráte s hrdinkami z mé povídky „Když láska vzkvétá“. Část se slovem borok je založena na skutečnosti – co si budeme povídat, pocházím z míst, kde se mluví silným nářečím a některá slova se zkrátka a dobře ani po roce v Praze neodnaučím. Zrakem téměř hypnotizovala své přední pravé kopýtko a hadičku, která do něj byla napíchnuta. „Už mě to tu […]

„Jméno?“ poručil si plešoun sedící u stolu bez sebemenší námahy zvednout hlavu a podívat se, kdo to před ním stojí. „Aruala.“ „Jak dál?“ „Přídomek nemám.“ „Věk?“ „Dvacet.“ „Povolání?“ „Různá.“ „Co prosím?“ „Tak, jak slyšíte. Jednou jsem služebnicí války, milenka a spolubojovník rytířů, jindy sekretářka…“ „Jakže znělo vaše jméno, slečno?“ „Laura,“ odpověděla jsem tentokrát pravdivě. „Z Faguoly.“ Rychle strnul. Dovolila […]

Stála téměř na okraji. Byla si moc dobře vědoma propasti, která se nacházela jen o malý krůček dál. Do ucha mi zoufalým hlasem pošeptala: „Vždyť to nemůžeš myslet vážně.“ „Smrtelně,“ odpověděl jsem. V jejích očích byl cítit strach. „Nech mě být… prosím!“ „Co za to?“ „Co bys chtěl?“ „Budeš hodná?“ „Budu.“ „Políbíš mě?“ „Klidně! Ale hlavně mě tam nepouštěj, […]

„Řeka života,“ vydechla. V očích jí doslova jiskřily hvězdičky nadšení. Její společník si znechucením odplivl. „Se z toho nešprajcni.“ „Chápeš to?“ pokračovala nadšeně a rozhlížela se po mýtině. „I jediný doušek tě v případě nouze a velkého přání dokáže oživit!“ „Báchorka,“ ušklíbl se, posadil se na pařez a sklopil si klobouk. „Hodláš tímhle strávit zbytek svého pitomého života?“ Zdálo se mu, že […]

„Musel jsi?“ „Jestli musel? Je to zloděj! Prachsprostý lupič, co nám vzal naši dcerunku! Rozdrtí její srdce na kousíčky při první příležitosti.“ Pozdvihla obočí. „Vážně?“ „Je PONÍK, Cade. Ona KLISNA. Pohraje si a pustí ji k vodě. Tohle nemůže dopadnout dobře!“ „Jak to můžeš vědět?“ „Protože jsme taky byli mladí. Je to zloděj, to ti povídám! Vždyť se […]