Odloučení [DRABBLE]

Stála tam, v kopýtku držela mikrofon a zpívala stále další a další líbezná slova. Slova, která se skrývala v jazyce kvítků, které jsem jí potají daroval a ona je nakonec… marné vzpomínat.

Miloval jsem ji. Vážně. Už od útlého dětství, od prvního dne, kdy jsem ji potkal ve školce. A své city uchovával po dlouhá pubertální léta.

„Promiň, ale nemohu tě milovat. Jsi pro mě můj nejlepší kamarád. Nevím, jak moc bych tě dokázala milovat,“ jsou slova, která mi tenkrát v Ponyville zlomila srdce.

Celestiežel, opětovné odloučení nejspíš bude nejlepší způsob, jak na ni konečně zapomenout.

Sbohem, můj nejmilejší Zvonečku.

Poslední chvilky [DRABBLE]

Měl jsem pravdu. Celou tu dobu to byla ona. A žádná jiná. Ačkoli byla pod maskou, stále zářila tou zvláštní nepřehlédnutelnou energií na sto honů. Jak jsem mohl být po tak dlouhou dobu tak slepý?

„Broučínko.“ To jediné jsem ze sebe dokázal dostat.

„Ne, takhle -“ zakuckala se. Dusila se krví. Svou vlastní krví. Už jí nic nedokáže pomoct. Zbývalo jí možná posledních pár chvilek na tomto nechutném světě.

„Pšššt,“ uklidňoval jsem jí. Sám jsem měl co dělat, aby mi nezačaly padat slzy. „Nenamáhej se, Marinette.“

„Já -“

„Vím, Mari,“ pokoušel jsem se usmát. „Také tě miluji.“

V tu chvíli vydechla naposledy

Koloušek [DRABBLE]

Drabble

„Už jste se líbali?“
„Ono to tím tak nějak začalo…“
„Jé! A už bylo to?“
„To?“
„No ty víš… ta činnost, po které každý touží a nejraději by po ní hned skočil!“
Dám si dvě a dvě dohromady. „Blázníš?!“
„Ale vůbec ne… vždyť je to přirozené. A vy dva se znáte dlouho.“
„To na věci nic nemění. Pravidla jsou stejná.“
„Pravidla?“ ozve se za mnou známý hlas. Jeho majitel mne něžně pohladí po vlasech a jemně políbí. „O čem se tu bavíte?“
„Že vy dva jste totální koloušci a nádherný pár,“ rozněžní se Bára a zasněně se zahledí do zdi.

Nostalgie [DRABBLE]

Ráda vzpomínám na časy minulé. Ale když do toho začnou kecat rodiče a vzpomínají veseleji, než by mi bylo milé…

Drabble

„A pamatuješ, jak roztříštila Křišťálové srdce?
„Když se na to dívám zpátečně, byla to zajímavá zkušenost.“
„Byla prakticky neovladatelná. Nikdo jsme si s ní nevěděl rady.“
„Mami.“
„A jak nás poprvé navštívil Thorax, má drahá.“
„No jistě. Dnes je to náš dobrý přítel… to byly časy. Byla ještě úplně malinká. Jen kvůli Chrysalis jsme nebyli schopni důvěřovat žádnému Měňavci. Přitom Thorax je tak milý. Příště mu musíme oznámit tvé zasnoubení!“
„Mami.“
„A -“
„MAMI!“ nevydržela rodičovské tlachání Flurry Heart, vzala svého milého za kopýtko a tvrdě zahlásila: „Jdeme!“
„Náhodou, podle všeho jsi byla roztomilé dítko,“ rýpla si její drahá polovička.

Víno [DRABBLE]

Upřímně? Co si u tohoto tématu budeme povídat. Alkohol s námi dělá divy a tak na sebe občas prozradíme něco, o čem bychom ještě nějakou dobu klidně pomlčeli…

Drabble

„A co vůbec Janek? Před měsícem psal, že za tebou chtěl zajet a s radostí by si k tobě lehl, ale nakonec nemohl.“

„Upřímně? Jeho přítomnost by mi vůůůbec nevadila a v posteli také ne.“

„Hodně se mu líbíš a má tě poměrně dost rád. Stejně tak jeho synovec. Tak to spolu zkuste, ne?“

Do krku mi sklouzl další doušek. „No nevím, co by tomu teďka řekl přítel.“

Celá místnost rázem ztichla a všichni přítomní se otočili ke mně.

„Přítel?“ zopakovala Lucka překvapivě. „Konečně někoho má!“

Pohlédla jsem na sklenku vína před sebou. Kolikátou že jsem to pila?

Do háje.

Chudáček [DRABBLE]

Další drabble ze světa My Little Pony, tentokráte s hrdinkami z mé povídky „Když láska vzkvétá“. Část se slovem borok je založena na skutečnosti – co si budeme povídat, pocházím z míst, kde se mluví silným nářečím a některá slova se zkrátka a dobře ani po roce v Praze neodnaučím.

Drabble

Zrakem téměř hypnotizovala své přední pravé kopýtko a hadičku, která do něj byla napíchnuta. „Už mě to tu nebaví.“

„Ani trochu se ti nedivím.“

„Já tu prostě NECHCI být.“

„Neboj. Těch pár dní na kapačkách ještě vydržíš. A potom… tě snad propustí.“

„Snad.“

„Přinejhorším tu nějakou dobu pobudeš.“

„Ani. S tím. Nestraš.“

„Stejně jsi náš borok,“ neodpustila si Blue. S povzbudivým rozloučením zavřela dveře. Ember za ní jen tupě zírala.

„Chudáček malej, už ani neví, co kecá za blbosti,“ odfrkla si nakonec povýšeně. „Prej borok…“

Chystala se lehnout zpátky na postel, když jí opět přepadla krutá bolest v bříšku.

„SESTŘI!“

Žoldák [DRABBLE]

Drabble„Jméno?“ poručil si plešoun sedící u stolu bez sebemenší námahy zvednout hlavu a podívat se, kdo to před ním stojí.
„Aruala.“
„Jak dál?“
„Přídomek nemám.“
„Věk?“
„Dvacet.“
„Povolání?“
„Různá.“
„Co prosím?“
„Tak, jak slyšíte. Jednou jsem služebnicí války, milenka a spolubojovník rytířů, jindy sekretářka…“
„Jakže znělo vaše jméno, slečno?“
„Laura,“ odpověděla jsem tentokrát pravdivě. „Z Faguoly.“
Rychle strnul. Dovolila jsem mu poslední zděšený pohled a vzápětí podřízla jeho dvojité hrdlo.
„Ubožák,“ neodpustila jsem si a schovala zakrvácenou dýku zpátky do koženého obalu. Při pohledu na váček plný zlatek hned vedle jsem se nemohla nabažit blahem. Alespoň za něco mi stál.

Bez slitování [DRABBLE]

Drabble

Stála téměř na okraji. Byla si moc dobře vědoma propasti, která se nacházela jen o malý krůček dál. Do ucha mi zoufalým hlasem pošeptala: „Vždyť to nemůžeš myslet vážně.“
„Smrtelně,“ odpověděl jsem.
V jejích očích byl cítit strach. „Nech mě být… prosím!“
„Co za to?“
„Co bys chtěl?“
„Budeš hodná?“
„Budu.“
„Políbíš mě?“
„Klidně! Ale hlavně mě tam nepouštěj, PROSÍM!“ hysterčila dál.
Jak snadné.
Už jsem ji chtěl postavit zpátky na zem, když jsme se najednou oba ocitli v ledové vodě. Spatřil jsem kupu naštvaných dětí stojících na mole.
„Naši Káťu nikdo topit nebude!“
„A když, tak my!“
Zatracení parchanti.

Řeka [DRABBLE]

Drabble

„Řeka života,“ vydechla. V očích jí doslova jiskřily hvězdičky nadšení.
Její společník si znechucením odplivl. „Se z toho nešprajcni.“
„Chápeš to?“ pokračovala nadšeně a rozhlížela se po mýtině. „I jediný doušek tě v případě nouze a velkého přání dokáže oživit!“
„Báchorka,“ ušklíbl se, posadil se na pařez a sklopil si klobouk. „Hodláš tímhle strávit zbytek svého pitomého života?“
Zdálo se mu, že posmutněla, jenže veselý tón rozvrátil veškeré jeho myšlenky. „A proč ne. Je tady nádherně!“ Natáhla k nebi zčernalou ruku a na tváři vykouzlila zářivý úsměv.
Takhle se čeká na smrt, pomyslel si. Přivítej ji i za mě, trumbero.

Lupič [DRABBLE]

Drabble

„Musel jsi?“
„Jestli musel? Je to zloděj! Prachsprostý lupič, co nám vzal naši dcerunku! Rozdrtí její srdce na kousíčky při první příležitosti.“
Pozdvihla obočí. „Vážně?“
„Je PONÍK, Cade. Ona KLISNA. Pohraje si a pustí ji k vodě. Tohle nemůže dopadnout dobře!“
„Jak to můžeš vědět?“
„Protože jsme taky byli mladí. Je to zloděj, to ti povídám! Vždyť se na pohodu… líbali! Jsi princezna lásky, řekni něco!“
„Když se mají rádi. Byli jsme stejní, drahý.“
„Já vím,“ připustil nuceně a nečekaně, stejně jako bandité v lesích, ji vášnivě políbil.
„Pak kdo je tady lupič,“ cvrnkla ho s upřímným smíchem do čumáčku.