Smutek

Druhý ze sepsaných akrostichů z hodin tvůrčího psaní. Zkoušeli jste někdy napsat něco takového?

Severní vánek prohání se pustinami
Mokrá víčka značí
Utrpení jednoho člověka.
Tělo a duše, hluboké city
Eva s Adamem v ráji zakusili.
Krutý to bez lásky svět.

Stesk

Pamatujete si ještě na jeden starší akrostich? Tehdy jsem byla v prvním ročníku na knihkupecké a suplující profesor nám zadal toto téma. Teď, ve třetím ročníku, se k němu vracíme se současným profesorem. 🙂

Světlo do černých časů jsi přinesl
Teplo Tvé mi bylo blízké, jako malé
Esterky blízké nekonečnu jsou.
Silný cit dvou duší zahořel, však
Katův meč nás o něj připravil.

Jeseň

Tam venku
všechno jasné světlo se vytratilo.
Listí ožehlé krví
se postupně ze stromů ztrácí.
Chlad se šíří krajem,
velmi krutý jest,
však sníh ještě nedotáh.

Děvočka ve svetru
na svého milého čeká
u hradeb vedoucích
do věčných fantazií.

A hle,
osudová píseň
tiše pobrukuje
takty melancholie.

Kafe došlo!

Máte rádi dětské říkánky? Já taky. Takže jednu přebásněnou písničku Vám tu dnes s radostí nasdílím.

Jakákoli podobnost s realitou… je vlastně přirozená.

Kafe došlo

Kafe došlo, kafe došlo,
Kdopak nám ho připraví?
Promotéři houby dělaj
a starosti nemají.

Marťa kašle, Věra smrká,
Káťu chytla migréna.
Zákazníci brzy dostaj
každýho na kolena.

Chybíš mi [TVŮRČÍ PSANÍ]

Tak schválně. Tuhle malou básničku jsem psala někdy v listopadu loňského roku a skrývá v sobě malé tajemství. Útvar má své vlastní pojmenování, tak kdo ho odhalí?

Tvurci_psani

Chytáš mou ruku, jemně ji líbáš,
Hladíš mě po vlasech, tiše mi povídáš:
You are so beautiful, and
Beautiful soul shines from your eyes…“
Í sama bohyně Afrodita žárlila by, kdyby spatřila, jak poprvé
Šeptáš mi do ucha ono kouzelné

Miluji tě,“ a jak něžně se usmíváš. Já na to: „I já tebe,“
I když oba dobře víme, že vztah nám i přes lásku fungovat nebude.