Četba za LEDEN 2018

Uběhlo to jako voda. Ani jsem se nestačila pořádně nadechnout a vkročit do nového roku s plnou parou a už je tu zase únor. A ačkoli se zdálo, že v lednu budu v rámci čtení velmi aktivní, věci do školy, práce, nechuť do čehokoli a občasné sledování seriálů (zlatý Netflix!) omezili četbu jen na tři tituly.

Aristokratka ve varuAristokratka na koni (Evžen Boček)

Pokračování Poslední aristokratky, které jsem dostala k Vánocům od přítelovy maminky, na sebe nenechalo dlouho čekat. Zvlášť když mi den před odjezdem na Slezsko přítel daroval i třetí díl. První díl jsem přečetla prakticky jedním dechem a začala mě sužovat depka. Otázkou totiž bylo, kde během svátků sehnat druhý díl, abych si ho mohla přečíst co nejdřív. Nakonec jsem ho sehnala až po návratu do Prahy, v Dobrovském na Letňanech, kde jsem si odskočila během polední pauzy v práci. Šéf ze mě musel mít opravdu legraci, když si vybavím, jak jsem vyběhla z prodejny a za deset minut přiletěla zpátky a zalezla dozadu, abych mohla přečíst co nejvíc.
Co mě velmi zarazilo byla délka. Oproti prvnímu dílu je Aristokratka ve varu totiž o polovinu kratší. Chvíli jsem si myslela, jestli jsem třeba nevzala do ruky špatný výtisk, který v tiskárně nedopatřením zkazili a distributoři si toho nevšimli, ale po krátkém prohledání strejdy Googla jsem zjistila, že v knížce není ani o list méně. No nic, no. Třetí díl už je zase o něco delší, ale pořád nedosahuje délku toho prvního.
Mladá Kostková opět píše deníkové zápisky o životě na zámku a především o své šílené rodině a zaměstnancích, včetně potrhlé Denisky. Autor jede ve stále stejném tempu, postavy se nikterak výrazně charakterově nemění (otázkou je, zda je to dobře či nikoli) a máme zde spoustu fórků na denní tisk, knížete Schwarzenberga (áno, legendární Karlovy Vary) či tatínka chamtivce, který by nejraději všechny peníze ukryl před celým světem a Milada, u které se divím, že ještě měla nápady, jak zámek zachránit. A nesmíme zapomenout na paní Tichou s hektolitry ořechovky.
Jen těžko byste u téhle série hledali hlubší myšlenku, ale na pobavení rozhodně stačí. Ale za mě můžu rozhodně doporučit.

 

Deset malých černoušků (Agatha Christie)

Četba jak do povinné literatury k maturitě, tak i společně s momentálně rozečteným Orient Expressem do literárního semináře (vítejte na studiu knihkupeckých činností). Nikdy předtím jsem do Christie nic nečetla, pouze jsem kdysi dávno viděla pár Poirotovek se Suchetem a nejnovější Orient Express s hvězdným obsazením. I to byl důvod, proč jsem si při vybírání četby na evropskou prózu 20. století vybrala právě Christie.
Deset lidí různých profesí, kteří se nikdy nesetkali a nemají spolu nic společného, se na pozvání různých dávných přátel setkávají na Černochově ostrově. Místo přátelského posezení je však čeká „soud“, kde každého jednotlivého z přítomných obviní z vraždy, kterou v minulosti spáchal, ale nikdy za ni nebyl odsouzen. Jeden po druhém umírá v náruči vraha. Jenže kdo to může být, když na celém ostrově není nikdo jiný, než oni samotní?
Dnes již klasické dílo Agathy Christie, které se v zahraničí několikrát muselo přejmenovat, a jehož příběh mi nedá spát asi ještě dlouho. Ono ačkoli čekáte, co se stane, poněvadž básnička o deseti černoušcích dost napoví, stejně se stane něco, co nečekáte. A vraha, který si zahrává s psychikou postav, jsem taky neodhalila a konec byl jeden velký „ó můj bože, to jako vážně?!“ Brilantně napsaná detektivna/thriller. Jako fakt. Povinná četba. Nejen k maturitě. A asi půjdu číst další Agathu.

~ ♥ ~
Celkový počet přečtených stran: 520
~ ♥ ~

Co Vy a Vaše četba? Máte nějaký zajímavý tip? Sem s ním! 😉

4 thoughts on “Četba za LEDEN 2018

    1. Že jo? Na konci jen vytřeštěné oči a přítel: „Co je? Bodl Tě někdo do srdce?“ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *