Bez slitování [DRABBLE]

Drabble

Stála téměř na okraji. Byla si moc dobře vědoma propasti, která se nacházela jen o malý krůček dál. Do ucha mi zoufalým hlasem pošeptala: „Vždyť to nemůžeš myslet vážně.“
„Smrtelně,“ odpověděl jsem.
V jejích očích byl cítit strach. „Nech mě být… prosím!“
„Co za to?“
„Co bys chtěl?“
„Budeš hodná?“
„Budu.“
„Políbíš mě?“
„Klidně! Ale hlavně mě tam nepouštěj, PROSÍM!“ hysterčila dál.
Jak snadné.
Už jsem ji chtěl postavit zpátky na zem, když jsme se najednou oba ocitli v ledové vodě. Spatřil jsem kupu naštvaných dětí stojících na mole.
„Naši Káťu nikdo topit nebude!“
„A když, tak my!“
Zatracení parchanti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close