Nevděční [TVŮRČÍ PSANÍ]

Druhý ze zveřejněných (některé z osobních důvodů odmítám někam dávat) prací z loňského školního roku. Tentokrát jsme dostali za úkol napsat krátký text s nepřímou charakteristikou. Co se z toho dá odvodit?

Tvurci_psani

Jednoho krásného večera bylo u Nováků doma opět živo.

„Ó, takže já že tu mám bordel? Co si to dovoluješ, ty vole jeden?“

„Říkám čirou pravdu. Však se na sebe podívej! S těma velkýma kozama a krátkýma sukněma vypadáš jak šlapka! I ve čtyřiceti se chováš jak nadržená puberťačka… a to i po devatenáctiletém manželství! Prstýnek tamto, plyšáček tamto… a teď si oblékneš něco takovýho!“ ječel na svou manželku Mirek.

„Tak promiň, že jsem se trochu vyfikla. Mám na to plné právo!“ vyštěkla Marie a uraženě se posadila na gauč, pravou nohu přes levou. „Občas si to dovolit můžu.“

„Odcházím!“ prohlásil Mirek a hlasitě bouchl dveřmi bytu.

Marie je chvíli mlčky pozorovala a když přišla jejich patnáctiletá dcera Klára, unaveně si jí při sundávání velkých kruhových náušnic postěžovala: „Tak šlapka prej… ani mu na dvacetileté výročí nemůžu udělat radost, nevděčníkovi!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *