Povídky První ročník (2015/2016) Z hodin tvůrčího psaní

Co takhle svatba, šperkaři? [TVŮRČÍ PSANÍ]

Znáte Terezu Matouškovou? Česká autorka, blogerka a sympatická holčina, která krom jiného vede i literární dílny v Brně a od tohoto roku nově i v Praze. Jednou do měsíce se takhle sejdeme na Smíchově a dvě hodiny píšeme. A na první hodině jsem vypracovala tohle.

Tvurci_psani

V jednom sogaelském přístavním městečku žil mladík se zvučným jménem Mikael. O peníze měl díky rodinnému zázemí postaráno, stejně jako o případnou práci či možnosti nejvyšších vzdělání. Školy přesto již dávno i přes výčitky rodičů zanechal a místo toho se věnoval tomu, co považoval za dobrou obživu – jeho vášnivým koníčkem bylo vytváření šperků. Po čase se jeho práce proflákla po celém okolí a na přístavním tržišti, kde prodával, byl vyhledávaným šperkařem.

Léta plynula a téměř třicetiletému Mikaelovi se dařilo. Na pohled mu nic nechybělo. Jenže jednoho večera, to byl zrovna na návštěvě u rodičů, se ho matka zeptala na otázku, která ji už dlouho trápila: „A kdy budu babičkou?“

Mikael se zakuckal. Její otázka ho značně překvapila. Nikdy předtím nejevila sebemenší zájem o to státi se něčím takovým, jako byla babička. A ani on sám nad tím zatím nijak zvlášť nepřemýšlel.

„To ještě nevím,“ přiznal po chvíli trapného ticha, kdy bylo slyšet jen cinkání příboru o talíř.

„A máš už dívku?“ otázal se pro změnu otec.

„Nemám,“ odpověděl prostě Mikael. V hloubi duše doufal, že tím jejich všetečné otázky skončí. Jak hluboce se mýlil.

„A měl jsi už alespoň nějakou?“ pokračovala matka zvídavě.

„Jistě.“ O tom, že to bylo dobrých deset let zpátky ještě na Umělecké akademii, raději pomlčel.

„Možná by nebylo za škodu si nějakou opatřit,“ vložila se do rozhovoru babička Miora, doteď s nezájmem pojídající švestkovou polévku. „Šikovný jsi, peníze vyděláváš, fešák jsi, o rodinu by ses taktéž dobře postaral.“

„Já vím,“ zamumlal Mikael. Znuděně si nacpal další lžičku polévky do pusy.

„Tak kde to v tom případě vázne?“ převzal slovo otec. „Víš, synu, rád bych, aby alespoň někdo převzal mé řemeslo bojovníka Řádu. Ať už by to byl syn či snad dcera, dítě by udělalo rodině radost. A tobě by také bylo lépe – manželka by ti navařila, uklidila doma, postarala se o výchovu dětí… a to nemluvím o jiných slastech.“ Mrkl rošťácky na svou manželku, která mu jen opětovala hravý úsměv.

„Fajn. Chápu-li to dobře, mám si najít ženskou,“ shrnul podrážděně Mikael a stanul od stolu. „Jdu se projít, je tu dusno.“

V předsíni ještě slyšel, jak babička poznamenává: „Hlavně, ať děvče rozmilé umí vařit! A prstýnek synek musí dobře udělat, ať se dívka nezalekne a chlapce neodmítne.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *