Povídky První ročník (2015/2016) Z hodin tvůrčího psaní

Vedro & klid [TVŮRČÍ PSANÍ]

Poslední zadání z prvního ročníku je (konečně) tady. Tehdy jsme měly stručně shrnout, jak vypadá naše běžné červnové odpoledne. A jednoduše? Zhruba takhle.

Tvurci_psani

Unaveně mžourám očima do netbooku. Kamarád mi asi hodinu zpátky poslal povídku s tím, zda bych se na ní ještě dnes nepodívala, poněvadž jí potřebuje do zítřejšího rána odevzdat. Skoro poslepu nacházím hrnek s čajem a téměř bezmyšlenkovitě se napiju. Na pokoji je až neuvěřitelný klid. Jediný, kdo mi dělá společnost, je Marťa, avšak ta stejně jako já dělá věci do školy. Kolik je vlastně hodin, sedm, osm? Kdo ví. Starost mi to moc nedělá, hlavně dodělat práci. A především – hlavně, že je tu ten krásný, tichý klid, který ani vychovatelka nevyruší…

„ZDAR, DÁMY!“ slyším najednou Sářin hlas a prudké otevření dveří. Bezva. To s klidem jsem neměla říkat. Příchozí přeletí z chodby na druhý konec našeho malého, věčně neuklizeného království a začíná se svlékat, téměř na oči zastávce, která je na kopečku za internátem. „Takže, zaprvé – je mi kurva vedro,“ přiznává uříceně.

„Počasí tomu moc nenahrává,“ směje se pobaveně Martina, ale Sára tomu nijak zvlášť pozornost nevěnuje. Místo toho pokračuje ve svlékání a výkladu: „Zadruhé – je mi sakra kurva vedro.“

„Nedivím se,“ přitaká Klára, která zrovna přichází do pokoje. No ta tu ještě chyběla. Mám dojem, že se mi na hlavně musí krásně rýsovat křečové žíly. Raději se znovu chystám ponořit do textu, ale velice rychle jsem znovu vyrušena.

„A zatřetí -„

„Je ti vedro?“ zeptám se ironicky.

„Áno! Musela jsem rychle vyběhnout z Nuseláku až sem, pěšky! No věřily byste tomu?“

„Ne,“ odpovídám otráveně a provizorně si nasazuji sluchátka, i když vím, že mi budou naprosto k ničemu. Prosím, Bože na nebesích, ať už jsou prázdniny! Nebo alespoň víkend, to tu nikdo neslídí a neřve. A normální studující člověk se i vyspí.

2 thoughts on “Vedro & klid [TVŮRČÍ PSANÍ]”

  1. Na kolejích jsem měl taky jednoho „dobráka“, který mě vždycky přišel probudit ve 3-5 hodin ráno, když se vracel z nočního tahu…A ještě tím stylem, že si jen stoupl blízko ke mně a čekal, až se intuitivně probudím s hrůzou v očích. Sám se divím, že po této zkušenosti můžu v klidu usínat! 😀

    kdyzmyslis.blogspot.cz

    1. Naštěstí musím zaklepat, že na internátu to funguje formou vycházek a vychovatelky si nás hlídají. Alespoň přes týden. Co se děje o víkendu, když tu je jen pár vyvolených, to je čistě na nás, ale do půl dvanácté v noci se musíme dopravit zpátky na intr… 😀

      A taky mám teď v druháku úplně úžasnou spolubydlící. Sice je občas tichá až moc, ale je to zlatíčko a na čtyřlůžkový pokoj bych se už nevrátila (letos jsem na dvoulůžáku). 🙂 Ale nechtěla bych zažít Tvou situaci, stačil mi minulý rok, kdy patnáctileté holky na pokoji vyváděly jak o život.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *