Poslední chvilky [DRABBLE]

Měl jsem pravdu. Celou tu dobu to byla ona. A žádná jiná. Ačkoli byla pod maskou, stále zářila tou zvláštní nepřehlédnutelnou energií na sto honů. Jak jsem mohl být po tak dlouhou dobu tak slepý?

„Broučínko.“ To jediné jsem ze sebe dokázal dostat.

„Ne, takhle -“ zakuckala se. Dusila se krví. Svou vlastní krví. Už jí nic nedokáže pomoct. Zbývalo jí možná posledních pár chvilek na tomto nechutném světě.

„Pšššt,“ uklidňoval jsem jí. Sám jsem měl co dělat, aby mi nezačaly padat slzy. „Nenamáhej se, Marinette.“

„Já -“

„Vím, Mari,“ pokoušel jsem se usmát. „Také tě miluji.“

V tu chvíli vydechla naposledy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *