Volný den? Jedeme na Landek!

Probouzím se. Zpoza žaluzií nám do pokoje proudí nádherné dopolední sluníčko. Nikde ani kapka a krom opadaných stromů byste neměli ani ždibec pocitu zimy. Kdo by v tomhle popleteném světě čekal, že nám zbývají jen dva dny do Silvestra? Kousek ode mne spokojeně dřímá přítel. Nemůžu se nabažit jeho úsměvu. Uvědomuji si, že přesně za týden touhle dobou už oba budeme zase zpátky v Praze a já budu pomáhat v malém knihkupectví jen pár roků od samotného Václaváku. Jaká škoda, že kvůli obrovské konkurenci ze všech stran v nejbližších týdnech budeme zavírat…

Plán na dnešní den je jasný. Poslední dva týdny školy jsem spala v průměru tři hodiny denně, ve čtvrtek a v pátek před Štědrým dne ještě vypomáhala v knihkupectví a domů dojela krátce před půl dvanáctou. Následné dny byly ve znamení návštěv a vánočního shonu. Kdo kdy tvrdil, že jsou to svátky klidu? Vůbec mi to tak nepřijde. Takže plán ležet, sedět, užívat si přítomnosti přítele a zaslouženého dnu volna je konečně tady.

Zhruba hodinu ještě ležím v posteli, případně sedím v nedalekém křesle a vyťukávám písmenka do netbooku. Ráda bych příští rok sepsala víc povídek, v lepším případě i dopsala Lásku. Bylo by to fajn. V hlavě mám tolik nápadů, které bohužel nestíhám zpracovat. A přitom by to mohly být zajímavé příběhy.

Kolem jedenácté se odeberu do horního bytu, kde hledám něco k snědku. Celá banda už je tam vzhůru. Po chvíli se doloudá i drahá polovička a táta s rodinným kamarádem už mu opět vyprávějí o zdejším kraji a životě horníků. Nijak zvlášť jejich rozhovoru nevěnuji pozornost. Své o tomhle místě znám dost.

„Hele, sedneme do auta a doma ti ukážu, co tím myslím,“ povídá kamarád přítelovi.

„A proč k tobě domů?“ ptá se táta. „Mám lepší nápad. Proč mu to rovnou neukázat?“

Nechápu, co těmito slovy myslí, ale začínám tušit, že to nebude nic dobrého.

„Jedeme na Landek!“ rozezní se domem. Můj sen o dokonalém dnu plném odpočinku je rázem v troskách.

O dvě hodiny později už naše osmičlenná skupinka nastupuje do aut a směřujeme si to hezky k Ostravě, kde se skrývá hornické muzeum. První šok nastává, když ve Stanislavicích odbočujeme směrem na Albrechtice.

„Navigačka nám přece ukazuje nejkratší možnou trasu, tak jedeme podle ní.“ Jasně. Haha. O tom si ještě popovídáme, ano? Budeme dělat, že jsme v životě nejeli z Těšína do Ostravy.

Čím víc projíždíme okolním krajem, tím víc si uvědomuji, jak je tenhle kousek světa pochmurný. Zdevastovaná příroda, často protivní lidé, zvláštní charismatický nádech, který jsem nikde jinde po republice necítila… a v pozadí toho všeho doly. V době, kdy jsem tady žila trvale, jsem si to nikdy nijak zvlášť neuvědomovala. Cítila jsem kouzlo nádherných Beskyd a mocných slz paní Olzy, které prý podle jedné téměř zapomenuté legendy chrání Těšínskou část Slezska. No nevím co je na tom pravdy…

Po projížďce Ostravou se konečně dostáváme k Landeku, bývalému dolu, který dnes slouží jako muzeum. A možná taky jako odstrašení od hornického povolání. Kdo ví. Hlášky typu „Kudy jsi to sakra jel? Jsme najeli tak čtyři kilometry navíc!“ a „Jsem mu to říkala, zpátky jedeme bez navigačky,“ jsme si úspěšně odbyli a šestero pánů už pochoduje po areálu a dva bývalí horníci ukazují mladým, jak to chodilo u nich v robotě a co to je vlastně za stroje. Nic pro mě. Příště nějakou galerii nebo výšlap, prosím. Ještě štěstí, že tady byla nalezena Landecká venuše… kde že to bylo?

Dostáváme se na první prohlídku a jedeme miniaturním výtahem nějakých 600 metrů do podzemí… dobře, jenom vtip. Pouze o malý kousíček níž se dostáváme do podzemní štoly, kde nám průvodce, taktéž bývalý horník, dnes již v důchodu, povídá něco o svém povolání a o jeho historii, stejně jako o historii dolu Landek. Následně nás provází dolem a popisuje nám všechny (ne)možné stroje, na které cestou narazíme. Nebudu se vám tu o tom nějak zvlášť vykecávat, poněvadž by to nebyl takový zážitek, jako když tam přímo jste a posloucháte pánův výklad. A že můžu říct, že to rozhodně stojí za to. I když nejste nějak zvlášť znalí této problematiky (možná právě proto byste tohle místo měli navštívit ;)), případně vás nějak míjí.

Nechcete se jít vyčůrat? Je to zadarmo…

Dva ze strojů, které byly (nejspíš) používané k těžbě…

„Hej ty tam dole, fáráš?“ „Jojo, fárám…

Po prohlídce dolní části nás ještě čekala expozice Báňské záchranné služby. Ze všeho nejvíc mě ovšem na celém výletě zaujal výhled, který jsme měli možnost zahlédnout po ukončení první prohlídky. Nádherný západ slunce nad pochmurným ostravským krajem… takže ano, Káťu nezaujala expozice, nejvíc byla vděčná za nádhernou scénárii! 😀

A taky za to, že jsme si s tátou a zbytkem party takhle zničehonic udělali výlet někam, kde jsme nebyli roky (v případě Davida nikdy). Největší radost mi totiž udělal právě pohled na nadšeného Davida, kterého problematika našeho kraje doopravdy políbila až ve chvíli, kdy poprvé přijel k nám a zaposlouchal se do příběhů dvou bývalých horníků… ale to už je jiný příběh.

Pokud vás problematika horníků zajímá, je výlet na Landek rozhodně něco, co můžu doporučit všemi deseti. 🙂 A pokud už ne doly, tak alespoň naleziště jedné z Venuší by stálo za prubnutí, nemyslíte?

komentáře 4

  1. Krásně fotky, krásně napsaný článek! Líbí se mi tvůj způsob psaní, fakt super 🙂
    Na Landeku jsem byla asi dvakrát. Avšak nevzpomínám na něj v dobrém, při prohlédnutí šachty se mi způsobila fobie chodit do podzemí a přetrvává do teď. Vadí mi i sklep atp.
    Vee♥

    1. Děkuji moc za krásná slova. 🙂 Jsem ráda, že se líbí i fotky, u kterých jsem počítala, že když jsou focené mobilem, budou mnohem méně kvalitnější.
      A o stylu? Páni, tak alespoň někomu to sedlo. ^.^

  2. Na Landek se chystám už asi sto let, možná bych se tam konečně mohla podívat, stihnout to, než se odstěhuju do Prahy… :-O

    1. Landek není špatné místo, určitě by se tam jednou měl podívat každý, kdo má s tímhle krajem spojený život. Ale jak jsem naznačila, není pro každého. Každopádně se to dá stihnout i v době, kdy už budeš v Praze (vím, o čem mluvím, druhým rokem v Praze prakticky bydlím a domů na Slezsko se vracím jednou za měsíc na víkend). 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close