První dny celiaka

Zadumaně sedím v metru a s téměř dvouhodinovým zpožděním směřuji do školy. Všude kolem mě je plno lidí. Praha je holt furt plná, nikdo s tím nic nenadělá. Lidé kolem jsou ovšem jen komparzem tomu, co se děje ve mně. V ruce držím papír, který mi (s největší pravděpodobností) navždy změní život. Vzpomenu si na dialog s mou doktorkou z rehabilitací, který se odehrál něco málo před týdnem a který to všechno odstartoval.

Přemýšlela jste někdy o tom, že byste mohla mít celiakii?“

Jednu dobu jsem vynechávala klasickou mouku a bílé pečivo, to jo, poněvadž mi bylo zle a začala jsem experimentovat, ale po třech měsících jsem toho nechala a zase jedla normálně. Ovšem nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych ji měla doopravdy.“

Takže přestanete experimentovat a zajdete si na vyšetření. Může vás to do budoucna zachránit.“

Pamatuji si, že ten víkend jsem při návštěvě domova tátovi naznačila, že mi z bílého pečiva není dobře a že přemýšlím o tom, že ho vysadím. Nebyl proti, přece jen jeho přítelkyně minulý rok taky vysadila klasické pečivo a dost zhubla, zlepšily se jí některé věci kolem zdraví. O tom, že mám další týden testy na alergii jsem pomlčela. Věřila jsem, že vyjdou dobře a nadále budu moci klasické jídlo.

Jak moc jsem se mýlila…

Pomalu se blížím k cílové stanici. Vezmu do ruky brožurku, kterou jsem od doktorky dostala. Jsou v ní základní informace o celiakii a o tom, co smím a nesmím jíst. Taky jsou tam vyjmenované přední firmy, které vyrábí čistě bezlepkové potraviny a obchody, kde najdu nejširší sortiment (a podle doktorky za přijatelnou cenu). Fajn věc, ale podle toho, co jsem stihla zaznamenat, tahle dieta stejně nebude nic levného. Pokud se tedy nebudu živit čistě ovocem a zeleninou. Taky možnost.

Přemítám nad tím, jak to bude doma. Pár dní zpátky jsem šla s pravdou o tom, kam jdu, před rodinou ven. Odezva byla jiná, než jsem čekala – chápali to. Některé to v první chvíli vyděsilo, ale vesměs souhlasili s tím, že pokud mi díky bezlepkové dietě bude lépe, budou rádi a že se nějak přizpůsobí. A za to je obdivuji, poněvadž sama tak klidná nejsem. Především teď, když mám diagnozu potvrzenou.

Ve škole jsem trochu vyvedena z míry a moc se nesoustředím. Změní se tím tolik věcí. Moc si neumím představit, jak teď budu jíst alespoň jednou denně teplou stravu. Školní jídelna a čínské polívky (dobře, ne tak často, jen občas) to vždycky nějak jistily a hlavně rychle zasytily. Ceny bezlepkových potravin mě děsí, za posledních pár dní jsem podobné potraviny (stejně jako kupu receptů) hledala na internetu i v obchodech, ale budu se muset uskromnit a jíst především věci, které nejsou tak drahé (takže ono zmíněné ovoce a zelenina, jogurty, rýže…). A co teprve na rodinných oslavách? Budu jako největší vyvrženec nic nejíst, poněvadž dorty i občerstvení jsou většinou zásadně s lepkem.

Dneska po škole mi kamarádka navrhuje, jestli s ní nechci jet do Letňan, že tam potřebuje zařídit něco v práci. Říkám si, že by to asi nebylo špatné, poněvadž je tam Tesco s koutkem se speciální výživou… a plán na odpoledne je jasný. Připojuje se k nám ještě jedna spolužačka a míříme na ono místo. Dozvídám se, že v obchodě stále hledají nové zaměstnance a tak se mi kamarádka ptá na brigádu. Milý pan vedoucí se mnou dělá pohovor a já po patnácti minutách vycházím s úsměvem na rtech. Nejen, že se za pár dní stěhuji na jiné místo, odkud to budu mít jen patnáct minut pěšky či dvě stanice metra od školy, ale zároveň se mi s největší pravděpodobností konečně po dlouhé době a několika neúspěšných pohovorech podařilo získat práci.

V Tescu lítám jako blázen. S holkami za zády pobíhám po prodejně a hledám onen koutek, o kterém jsem četla na internetu. Neříkám, že už jsem dřív na podobném místě nebyla, ale to bylo v jiné části Prahy. Ha, našla jsem! Přicházíme k němu. Ceny jsou mnohem vyšší, než je studentovi milé (ale co bychom pro své zdraví neudělali, že?). Po dlouhém váhání vybírám malý balený chléb za padesát, kukuřičné těstoviny a dva balíčky kukuřičných trubiček do kabelky či na svačinu do školy, které jsou cenově přístupné a navíc chutné. To bude muset do stěhování a pololetních/jarních prázdnin stačit. Přinejhorším dokoupím trubičky na svačinu. Ale mám z toho malinkého prvního nákupu radost. Ještě přiberu pár věcí typu toaleťák, jogurt, ovoce a chodím po prodejně s holkami, které taky něco hledají. Zaplatíme a odcházíme.

Jelikož máme všechny dost času a Maki dostává hlad (nejdřív chce pojídat chleba a dokonce mi nabídne, rychle si však uvědomí, že ten klasický nemůžu), sedáme si do Mekáče a při jídle (já jen při troše hranolek, přece jen podobnému jídlu moc neholduji) a pití povídáme o všem možném. A je to hrozně fajn pocit. Takhle na chvíli někam sednout se svými spolužačkami a nezávazně si povídat, případně hodnotit kolemjdoucí kluky. Mnohem víc mi to utvrzuje názor, že tímhle se mnohem víc (oproti vyučování) formuje přátelství.

Když vycházíme z obchodního centra, je dávno tma. Míříme k autobusu, na první stanici metra se loučíme s Andy a jedeme dál. Obdivujeme osvětlenou Prahu. Má určité kouzlo. Vystupuji ve Vršovicích a čekám na přípojný autobus. Napadne mě zavolat babičce. Brzy už mi povídá o tom, že brácha je nemocný a že mu poslala koláč. Potom mi ale hrdě oznamuje, že už se těší, až přijedu, že mi upeče mnou tolik oblíbenou jablečnou buchtu se speciální moukou. A že mi taky něco dobrého připraví na sestřenčiny brzké narozeniny. Mám co dělat, abych se mezi lidmi na zastávce nerozbrečela.

Můžu žít normálně. A už se těším, až budu poprvé péct z bezlepkové mouky, kterou si plánuji pořídit a jednou za čas něco upéct. Především teď, když jsem dostala tak krásné formičky na muffiny. Sice bude nějakou dobu trvat, než si zvyknu na nový režim a odříkání, ale půjde to.

Vím to.

komentáře 4

    1. Děkuji. Pomalu si zvykám, i když to jde těžko. Především když vlezu do obchodu a voní tam právě upečené pečivo. Ale snažím se mu vyhýbat, problémů kvůli lepku mi stačilo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close