Tu Fu: Kam spěchají ty květy

Jeden z nejvýznamnějších čínských básníků všech dob se narodil roku 712 na severovýchodě Číny. Po smrti své matky se Tu Fuův otec znovu oženil (z tohoto sňatku vzešli další čtyři potomci, které Tu Fu v básních často zmiňuje) a svého syna dal na výchovu k sestře. Vyrůstal se svým bratrancem, ovšem když oba chlapci vážně onemocněli, údajně dala přednost jeho uzdravení před vlastním dítětem. Tím se vysvětluje Tu Fuova smysl pro zodpovědnost a obětavost pro rodinu.

Jeho život se dá rozpůlit na dvě období. Už jako dítě byl velice nadaný, jak vzpomíná ve svých verších, první řádky napsal v sedmi letech, v devíti se začal učit kaligrafii a od patnácti let se setkával s uznávanými literáty. Přesto byl poměrně bezstarostný. Ve dvaceti letech se stejně jako většina mladých vzdělanců vydal na cesty. Které trvaly čtyři roky. Když se pokoušel o složení císařských zkoušek, neuspěl, a tudíž se vydal dál. Tím potkával další významné literáty své doby.

Usadil se až v devětadvaceti letech, kdy se oženil a usadil v Luo-jangu. Tam se po třech letech seznámil s Li Poem, dalším velkým básníkem, a stali se přáteli. Po dvou letech Tu Fu tvrdil: „Miluji ho jako bratra.“ Tehdy se jejich cesty oddělili a až do smrti se oba básníci opět neviděli.

Převrat v životě bylo povstání generála An Lu-šana, kdy donutil tehdejšího císaře k abdikaci. Toto období Tu Fu barvitě líčí ve svých básních. Sám se vydal do císařského města žádat o místo u nového dvoru, ale byl zajat vzbouřenci a teprve po roce propuštěn na svobodu. Dokázal získat hodnost cenzora, ovšem znelíbil se dvoru a pozice na venkovském úřadě se vzdal.

Společně s rodinou se vydal na jih Číny. Na tři roky zůstal v zemi Šu, trpěl nemocemi, ovšem snažil se žít poklidným venkovským životem. Příležitostně se vydával na cesty ve státních službách. Když císařská vojska opět dobyla Luo-jang a skoncovala s An Lu-šanovým povstáním, Tu Fu se se svou rodinou okamžitě vydal na cestu zpátky do své domoviny. Zdržoval ho však špatný zdravotní stav a na svou dobu vysoký věk. Domů se už zaživa nikdy nevrátil, zemřel roku 770.

Celý život měl problém s živobytím. Jeho dochovaná tvorba čítá kolem 1 500 básní.

Kam spěchají ty květy

První verše této sbírky jsou značně marnivé, lehkovážné. Proč také ne, napsal je ve společnosti Li Poa, který byl tímto přímo charakteristický. Postupně však básně přechází do vážné skepse a trpkosti. Básník nás v nich provází od mladistvé nerozvážnosti přes občanskou válku až ke stařecké moudrosti. V básních je výborně zpracovaný strach, bolest, touha po míru, lásce a uznání. Stejně jako další čínští básníci se často obrací k přírodě, která ztělesňuje krásu a klid. Tu Fu se nebojí kritizovat a dávat najevo svou nespokojenost, zároveň je však smířen s osudem a odevzdaně pokračuje ve své práci. Východoasijská výchova v něm bojuje s potřebou rebelství a spravedlnosti.

Tu Fuovy básně jsou pravdivé, živé, rytmické. Dobře se proto čtou a i když se ne vždy řádky rýmují, právě tato skutečnost přidává básním šmrnc a jsou nám o dost bližší. O český překlad celé sbírky se postaral Jan Vladislav, který sám překládal ze sedmi jazyů a s pomocí odborníků i z japonštiny a čínštiny. Právě v této sbírce mu jazykově pomohla Marta Ryšavá.

Osobně mám čínskou poezii opravdu ráda a společně s Li Poem se Tu Fu řadí mezi mé nejoblíbenější básníky vůbec. Pokud Vás z nějakého důvodu neokouzlila klasická poezie stejně jako mě, věřím, že zrovna čínská na Vás nějak zapůsobí a přečtete si víc než jen jednu sbírku. Ono i porovnávat jednotlivé překlady několika sbírek je docela zajímavá činnost, natož když se zamýšlíte nad textem, který básník (a následně překladatel) napsal.

Četba

TU-FU. Kam spěchají ty květy. Přeložil Jan VLADISLAV, přeložila Marta RYŠAVÁ. Praha: Paseka, 2003. Klub přátel poezie (Paseka). ISBN 80-7185-423-9.

Tento text byl v 90% použit ve školní práci.

Knížku můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Martinus.cz 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *