1941 [TVŮRČÍ PSANÍ]

Kratičké dílko, které jsme měly zpracovat jako deníkový záznam navazující na krátký studentský film, který jsme tehdy viděly. V němosti je síla a neobyčejné kouzlo, věděli jste o tom?

Tvurci_psani

Pro přežití a bezpečí sebe samého je člověk schopen udělat cokoli. Čím déle žiju a zažívám strasti této války, tím víc si to uvědomuji. A to krom jiného znamená zabít i nevinného člověka. Ať už je to žid, či ne.
Každý se v životě nějakým způsobem sekne. A já se seknul právě dnes, přímo ve chvíli, kdy jsem zastřelil jen kvůli pokryteckému strachu.

Touha [TVŮRČÍ PSANÍ]

Ani už nevím, jak a proč tyhle řádky vznikly. Jednou prostě byly zapsané do sešitu a už tam zůstaly. Možná mají něco málo společného s mými vlastními milostnými problémy, které jsem v té době měla… a možná také ne.

Tvurci_psani

Víčka se těžce zavírají,

v uších tóny písní zní.

Vybavím si úsměv Tvůj,

z očí mi malé perličky padají.

I přes uzavřený příběh náš

mi Tvé dopisy nedají spát.

Občas je stále pročítám.

Víla kmotřička radila dobře,

že zbavit se jich mám.

Jenže jak,

když toužím po Tvém milujícím objetí,

po polibcích něžných,

zoufale jak dítě na cestě z lůna matčina

čekající na první nadechnutí světla světa.

Chybíš mi [TVŮRČÍ PSANÍ]

Tak schválně. Tuhle malou básničku jsem psala někdy v listopadu loňského roku a skrývá v sobě malé tajemství. Útvar má své vlastní pojmenování, tak kdo ho odhalí?

Tvurci_psani

Chytáš mou ruku, jemně ji líbáš,
Hladíš mě po vlasech, tiše mi povídáš:
You are so beautiful, and
Beautiful soul shines from your eyes…“
Í sama bohyně Afrodita žárlila by, kdyby spatřila, jak poprvé
Šeptáš mi do ucha ono kouzelné

Miluji tě,“ a jak něžně se usmíváš. Já na to: „I já tebe,“
I když oba dobře víme, že vztah nám i přes lásku fungovat nebude.

Příběh na S [TVŮRČÍ PSANÍ]

Představte si, že byste si měli vybrat jedno písmenko a napsat kratičký text, kde by všechna slova měla začínat právě na něj. Není to snadné, ale ani ne nemožné.

Tvurci_psani

Sečtělá sedmatřicetiletá Sára spokojeně sedí se sýkorkou Sýrem. Sleduje svého sedmiletého syna Simona sedíc se svou sýkorkou Sírou. Sebejistá Sářina sestřenice Sabina sestřeluje slovy svou služebnou Siki. Simonova sestra Sofie se strachem sedí se svým strašidýlkem Strachem, sledujíc svou sobeckou starší sestřenici Serbiu.

Se sebranou sešlostí se Stanislav, Sářin synovec, sebral. Setřel společně s ní svou sýrovým střelivem sestřelenou střílnu.

Nevděční [TVŮRČÍ PSANÍ]

Druhý ze zveřejněných (některé z osobních důvodů odmítám někam dávat) prací z loňského školního roku. Tentokrát jsme dostali za úkol napsat krátký text s nepřímou charakteristikou. Co se z toho dá odvodit?

Tvurci_psani

Jednoho krásného večera bylo u Nováků doma opět živo.

„Ó, takže já že tu mám bordel? Co si to dovoluješ, ty vole jeden?“

„Říkám čirou pravdu. Však se na sebe podívej! S těma velkýma kozama a krátkýma sukněma vypadáš jak šlapka! I ve čtyřiceti se chováš jak nadržená puberťačka… a to i po devatenáctiletém manželství! Prstýnek tamto, plyšáček tamto… a teď si oblékneš něco takovýho!“ ječel na svou manželku Mirek.

„Tak promiň, že jsem se trochu vyfikla. Mám na to plné právo!“ vyštěkla Marie a uraženě se posadila na gauč, pravou nohu přes levou. „Občas si to dovolit můžu.“

„Odcházím!“ prohlásil Mirek a hlasitě bouchl dveřmi bytu.

Marie je chvíli mlčky pozorovala a když přišla jejich patnáctiletá dcera Klára, unaveně si jí při sundávání velkých kruhových náušnic postěžovala: „Tak šlapka prej… ani mu na dvacetileté výročí nemůžu udělat radost, nevděčníkovi!“

Okurka a Tony [TVŮRČÍ PSANÍ]

Na škole, kterou studuji, máme krom jiného i hodiny tvůrčího psaní. Tam dostáváme nejrůznější úkoly a zadání, na které máme napsat dílo. Přiznám bez mučení, mám tyhle hodiny velice ráda a přijde mi škoda, aby ta díla skončila někde v propadlišti dějin. Tudíž jsem řadu z nich přepsala a zveřejnila na internetu. Už teď je všechny můžete najít na Wattpadu a nově je s radostí přidávám i sem a doufám, že si najdou své obdivovatele. 🙂

Tohle byl vůbec první úkol, který jsme v prvním ročníku dostali. Jednalo se o práci ve dvojici, kdy jsme měli napsat příběh na základě jména. Mou společnicí tehdy byla Andy.
Tvurci_psani

„Hele, Okurka, kde máš zelený vlasy?“ uslyšel za sebou hlas svého věrného kumpána a přítele.

„Nechtěně jsem si je obarvil,“ řekl nešťastně František. „Myslel jsem si, že je to šampón.“

„Ále, tak šampón říkáš,“ pokračoval pobaveně Černý Tony. „A nejede v tom náhodou ňáká ženská?“

„Leda moje babička,“ posměšně nakrčil nos. Neměl zrovna nejlepší náladu se o tom bavit, především s někým, jako byl Tony. Ale co naplat, Tony byl prostě Tony.

Pak si Tony vzpomněl, proč se vlastně setkalo: „Máš už nové zboží? Měli nám dovézt italské krásky, přímo ze Sicílie…“ usmál se pro sebe při představě potěžkání jejich hlavic. Olízl se. Krásná to představa.

František na něj nechápavě zíral. „Jaké krásky? Myslel jsem, že… ach můj Bože! Ty úchyle!“

Tony se uhýbavě začal kroutit a rychle mával rukama. „Počkej, takhle jsem to nemyslel!“

„Jasně,“ řekl pochybovačně František. „Vůbec jsi to tak nemyslel.“