Patnáctiletá drobná dívenka se unaveně posadila na nabízenou židli před sebou. Rychle do sebe nacpala oplatku a napila se minerálky. Do tří minut měla být znovu na scéně, tentokrát s nejnovější písní. „Pojď, světélko mé malé, máš nástup!“ volal na ní její manažer, věčně s časovým plánem nespokojený chlápek. „Jistě, už jdu!“ popadla mikrofon, ale těsně před vstupem na pódium z kapsy vytáhla fotku s pěticí dětí. Usmála […]

„Ahoj, Ran. Doufám, že jsi v pořádku. Nemám moc času, takže… Pamatuješ na ten den v Tropickým parku? Odběhl jsem za těma dvěma muži v černém, co byli na dráze s námi. Zjistili, že je sleduji a kvůli tomu, co jsem viděl, mi podali jed. Proto si myslí, že jsem mrtvý a já se doteď skrýval… Teď jsme u jejich sídla, abychom je porazili. Pokud bych […]

„Táta mě to naučil na Havaji!“ Neopouštěl mě silný pocit déjà vu. Tu větu jsem za poslední rok, co byl u nás, slyšela už několikrát. Věděla jsem, že Conanova rodina trvale žije v USA, ale až doteď jsem si neuvědomila, že zrovna tuto větu, jindy postradatelnou, jsem již mnohokrát slyšela z úst jiného chlapce. Šiniči… „Conane?“ „Ano, sestřičko Ran?“ Tolik […]

Pomačkal další kus popsaného papíru a smetl ho ze stolu dolů směrem k ostatním. Byl to už jeho mnohý pokus, ale jak se zdálo, stále ne a ne najít ta správná slova. Slova v dopise, který by mu možná pomohl se konečně vyznat jeho milované a který jí chtěl nenápadně podstrčit do zimní bundy. Samozřejmě věděl, že takovéhle nepřímé vyznání stačit nebude. […]

„Pinkie, máš už to lepidlo?“ volala Rarity na svou hyperaktivní kamarádku, se kterou chystala oslavu narozenin a především dárek pro Sweetie Belle. „UŽ HO NESU!“ ozvalo se z horního bytu. Za chvíli už přiběhl růžový poník s tubou v tašce. „Doufám, že bude vyhovovat.“ „Určitě ano,“ usmála se Rarity aniž by tušila, co její kamarádka přinesla ve skutečnosti. Později ten večer […]

Zavřel jsem oči snažíc se nevnímat bolestivé výkřiky. Nemohl jsem se dívat na to, jak si má nejlepší kamarádka prochází tím samým, čím jsem si před mnoha měsíci prošel já. Nejhorší na tom všem bylo vědomí, že jsem to zavinil. Kdybych já hlupák nechal telefon doma, nebyla by tady a nedělali by z ní jen dalšího pokusného králíka, tentokráte […]

Koukal na mě sedmiletý chlapec, ale přesto… jsem v jeho očích spatřila náznak dospělého vědomí. Vědomí, které přede mnou často pevně skrýval a když se náhodou objevilo, hned ho zase zamaskoval dětským chováním. Z očí mi vypadly první kapky deště. Tolik týdnů, ba měsíců přede mnou své tajemství skrýval. Skrýval to přede mnou, jako by mi nemohl věřit. Bolelo to […]