Uzel [DRABBLE]

Drabble

Oproti ostatním svatebčanům stál vzadu. Tlusté prsty se marně snažily uvázat kravatu.
„Děje se něco?“ uslyšel známý hlas. Tlouštík zrudl. Dívka vedle něj se však soucitně usmála, stoupla si na špičky a bez řečí vázala jeho kravatu.
„Tomuhle se říká dobráček, ale osobně mám raději název… uzel přátelství,“ dokončila laskavě uzel.
„Díky,“ usmál se stydlivě a zavolal ještě na kamarádku, která se mezitím vydala zpátky ke zbytku party: „Počkej, Ajumi!“
„Co se děje?“
„Jsme praví přátelé? Jako Ran se Šiničim?“
Věnovala mu ten nejkrásnější úsměv, který kdy u něžného pohlaví získal. „Ale jistě. Ať se stane cokoli, vždycky budeme, Gento.“

Idol [DRABBLE]

Drabble

Patnáctiletá drobná dívenka se unaveně posadila na nabízenou židli před sebou. Rychle do sebe nacpala oplatku a napila se minerálky. Do tří minut měla být znovu na scéně, tentokrát s nejnovější písní.
„Pojď, světélko mé malé, máš nástup!“ volal na ní její manažer, věčně s časovým plánem nespokojený chlápek.
„Jistě, už jdu!“ popadla mikrofon, ale těsně před vstupem na pódium z kapsy vytáhla fotku s pěticí dětí. Usmála se a alespoň telepaticky poslala polibek obrýlenému klučinovi.
„Stále tě mám ráda, Conane. Doufám, žes na mě nezapomněl. Najde tě, slibuji.“ A s těmito slovy se Ajumi znovu vypravila na své vystoupení.

Záznamník [DRABBLE]

Drabble

„Ahoj, Ran. Doufám, že jsi v pořádku. Nemám moc času, takže… Pamatuješ na ten den v Tropickým parku? Odběhl jsem za těma dvěma muži v černém, co byli na dráze s námi. Zjistili, že je sleduji a kvůli tomu, co jsem viděl, mi podali jed. Proto si myslí, že jsem mrtvý a já se doteď skrýval… Teď jsme u jejich sídla, abychom je porazili. Pokud bych to nezvládl… v mém pokoji najdeš všechny odpovědi, které hledáš. Odpusť mi… Chtěl jsem tě chránit…. To v Londýně byla pravda… Miluji tě.“
Slova ze záznamníku byla poslední, která jsem kdy od Šiničiho slyšela.

Otec [DRABBLE]

Drabble

„Táta mě to naučil na Havaji!“
Neopouštěl mě silný pocit déjà vu. Tu větu jsem za poslední rok, co byl u nás, slyšela už několikrát. Věděla jsem, že Conanova rodina trvale žije v USA, ale až doteď jsem si neuvědomila, že zrovna tuto větu, jindy postradatelnou, jsem již mnohokrát slyšela z úst jiného chlapce.
Šiniči…
„Conane?“
„Ano, sestřičko Ran?“ Tolik podobnosti…
„Je tvůj táta… Šiniči?“
„Co to plácáš, sestřičko?“ podíval se na mě Conan svým už známě nevinným pohledem. „Bráška Šiniči nemůže být můj táta. Na to je moc mladý.“
Pravda.
Ale co o tom sakra může vědět sedmileté dítě?

Dopis [DRABBLE]

Drabble

Pomačkal další kus popsaného papíru a smetl ho ze stolu dolů směrem k ostatním. Byl to už jeho mnohý pokus, ale jak se zdálo, stále ne a ne najít ta správná slova. Slova v dopise, který by mu možná pomohl se konečně vyznat jeho milované a který jí chtěl nenápadně podstrčit do zimní bundy.
Samozřejmě věděl, že takovéhle nepřímé vyznání stačit nebude. Že o svou lásku a její náklonnost bude muset bojovat něčím větším, než jen pouhým kusem papíru. Ale co jiného mu taky zbývalo? Už od přírody byl velký srab a ani vize šťastného konce mu odvahu nikterak nedodala.

Lepidlo [DRABBLE]

Drabble

„Pinkie, máš už to lepidlo?“ volala Rarity na svou hyperaktivní kamarádku, se kterou chystala oslavu narozenin a především dárek pro Sweetie Belle.
„UŽ HO NESU!“ ozvalo se z horního bytu. Za chvíli už přiběhl růžový poník s tubou v tašce. „Doufám, že bude vyhovovat.“
„Určitě ano,“ usmála se Rarity aniž by tušila, co její kamarádka přinesla ve skutečnosti.

Později ten večer Sweetie plná radosti z oslavy unaveně odpadla do postele. Čekal jí vybalit poslední balíček, který dostala od své sestry. Zamířila ke stolu a dárek vybalila. Uvnitř bylo krom svetru i přáníčko s prazvláštní vůní.
„Vždyť to voní jako… poleva.“

Vina [DRABBLE]

Drabble

Zavřel jsem oči snažíc se nevnímat bolestivé výkřiky. Nemohl jsem se dívat na to, jak si má nejlepší kamarádka prochází tím samým, čím jsem si před mnoha měsíci prošel já. Nejhorší na tom všem bylo vědomí, že jsem to zavinil. Kdybych já hlupák nechal telefon doma, nebyla by tady a nedělali by z ní jen dalšího pokusného králíka, tentokráte skutečného a nemusela by tolik trpět, tolik plakat. Nemusela by se bát, že už nikdy neuvidí sluneční světlo. Byla by doma, v teple, bezpečí a především ukryta před krutou pravdou, kterou jsem ní i téměř celým světem celé ty měsíce skrýval.

Hradba [DRABBLE]

Drabble

Koukal na mě sedmiletý chlapec, ale přesto… jsem v jeho očích spatřila náznak dospělého vědomí. Vědomí, které přede mnou často pevně skrýval a když se náhodou objevilo, hned ho zase zamaskoval dětským chováním. Z očí mi vypadly první kapky deště. Tolik týdnů, ba měsíců přede mnou své tajemství skrýval. Skrýval to přede mnou, jako by mi nemohl věřit. Bolelo to víc, než si kdo uměl představit.
„Ty hajzle,“ pošeptala jsem. „Proč?“
Klučina dlouho mlčel, ale nakonec pošeptal: „Bylo to pro tvé vlastní bezpečí. Nikdy jsem nechtěl, aby to takto dopadlo. Aby hradba kolem tohoto mého nechtěného já spadla takovým způsobem.“