Zápisník jedné zrzky

Verdikt

Věděl jsem, že verdikt bude bolet. Tušil jsem, že ona sama tenhle trest přijme s chladným klidem, tak jako všechno. Vždycky takováhle byla. Ani nový život, který díky původně vražedné pilulce mohla začít, ani přátelé, které potkala, její ledový charakter nijak nepoznamenali.
Pomyslel jsem na svou milovanou Ran. Jak na tuhle zprávu bude reagovat ona?
„Sbohem, Haibaro.“
Nic jako konečné odvolání pro nás dva neexistuje. Bud nás zabijí oni, nebo to můžeme udělat sami.
„Sbohem, Kudó.“
Celou se ozvaly dva výstřely, vzápětí bolestivé výkřiky. Po chvíli už na zemi ležela dvě zakrvácená mrtvá těla, která Vrány mohly vyklovat dle libosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *