Není to možná ani týden, co jsem se při ranní cestě vlakem krátila čas prokrastinací na Facebooku a projížděla nejnovější příspěvky přátel i z různých blogerských skupin. Právě tehdy jsem po dvou letech poprvé viděla výzvu, kterou jsem kdysi chtěla zkusit, nakonec k tomu ovšem nedošlo. Výzvu, kdy jste měli splnit 101 cílů za 1001 dní. Donutilo mě to se zamyslet. Začala jsem uvažovat o tom, co vlastně chci v životě dokázat. Kam bych se ráda podívala. Jaké jsou mé malé cíle. Čeho bych chtěla dosáhnout. Co bych si přála.

Tyhle myšlenky mi nedaly spát ani ve škole. A tak jsem (ve volnějších chvílích, samozřejmě) začala dávat tyhle myšlenky na papír. Nebylo jich tedy čistých 101, ale přesto jsem jich ještě několik během pár dní sesbírala.

Dnešním dnem, 4. června 2019, tedy pomalinku začínám plnit výzvu 101 cílů za 1001 dní. A pokud počítač neklame, tak 1. března 2022 by mělo být datum, kdy bych chtěla mít tyhle cíle splněné.

A jaké jsou tedy mé konkrétní cíle? 🙂

1. Navštívit Londýn
2. Podívat se znovu do Paříže, tentokrát na více dní
3. Podívat se znovu do Vídně (a tentokrát pořádně!)
4. Podívat se do Krakowa
5. Podívat se do Rumunska
6. Wellness nebo víkend v lázních
7. Podívat se znovu do Norimberka
8. Navštívit příbuzné na jižní Moravě
9. Podívat se znovu do Rožňavy a okolí
10. Navštívit Tatry
11. Strávit víkend někde v horách jenom ve dvou
12. Znovu strávit alespoň týden u tety ve slovenských Piešťanech
13. Navštívit znovu alespoň jednou Drážďany (a nejen kvůli Primarku)
14. Podívat se znovu do Liberce
15. Navštívit alespoň 20 doposud nepoznaných míst/měst v ČR 0/20
16. Navštívit alespoň 5 slovenských míst/měst 0/5
17. Navštívit 5 různých zoologických zahrad 0/5
18. Strávit alespoň měsíc v zahraničí
19. Podívat se do Říma
20. Nečekaný výlet (ze dne na den zakoupená jízdenka někam do zahraničí apod.)
21. Dovolená u moře – červenec 2019, Primorsko
22. Týden na horách (někde na chatě apod.)
23. Víkendový vandr na horách
24. Vycestovat nějak po maturitě
25. Stát se 12% manažerkou v Oriflame
26. Poslat 20 pohlednic v rámci postcrossingu 0/20
27. Najít si po škole práci, která mě bude bavit
28. Začít víc podnikat
29. Napsat a vydat alespoň 50 článků na blog 1/50
30. Napsat dětskou knížku
31. Dopsat alespoň jeden svůj “román”
32. Chodit víc ven s přáteli
33. Strávit více času s rodinou
34. Jít na 3 koncerty 0/3
35. Podívat se na 3 autogramiády 0/3
36. Navštívit alespoň jeden letní hudební fesťák
37. Postavit se finančně na nohy
38. Být alespoň 3 dny v kuse bez mobilu, notebooku a internetového připojení
39. Přečíst 100 knih v češtině 0/100
40. Přečíst 10 knih v angličtině 0/100
41. Přečíst 5 knih v polštině nebo slovenštině – 0/5
42. Přelouskat jednu knížku v němčině
43. Dodělat si ztracené seminární práce k maturitě z dějin literatury & dopsat novější
44. Vypracovat si maturitní otázky k dějinám světové literatury 0/25
45. Vypracovat si maturitní otázky k dějinám umění 0/25
46. Vypracovat si maturitní otázky k dějinám knižní kultury 0/25
47. Vypracovat si četbu k maturitě z češtiny 0/20
48. Odmaturovat
49. Naučit se pořádně alespoň základy němčiny z té učebnice, co používáme ve škole
50. Naučit se základy italštiny
51. Naučit se základy dalšího jazyka
52. Vzít svoji rodinu na prázdniny nebo víkend do Prahy/Kladna
53. Naučit se pořádně fotit
54. A celkově víc fotit
55. Vyzkoušet kosmetiku od Lush
56. Najít alespoň 200 kešek 0/200
57. Založit jednu kešku
58. Víc se starat o tělo i duši
59. Začít pravidelně cvičit
60. Chodit pravidelně plavat
61. Začít znovu jezdit na kole
62. Najít si bydlení okolo Prahy nebo v Kladně
63. Nakreslit/namalovat 30 obrázků 0/30
64. Zajít si na masáž
65. Pořídit si plesové/společenské šaty
66. Zúčastnit se nějakého kurzu
67. Udělat autoškolu
68. Nechat vyvolat fotky
69. Ušít 30 šperků 0/30
70. Darovat krev nebo plazmu
71. Založit e-shop
72. Natočit 5 videí 0/5
73. Poslat vzkaz po řece
74. Sehnat si nové prasátko na drobásky
75. Víc si věřit
76. Jít do vegetariánské/veganské restaurace
77. Navštívit kočičí kavárnu
78. Koupit si komodu
79. Zhlédnout celé Přátelé
80. Zhlédnout celou Teorii velkého třesku
81. Zhlédnout s přítelem znovu celé GoT
82. Koupit si kytičku pro radost
83. Jít fotit ven během východu slunce
84. Focení noční Prahy
85. Naučit se (pořádně) líčit se
86. Naučit se tančit alespoň základní společenské tance
87. Jít na nějaký ples (krom maturitního)
88. Nechat si znovu narůst dlouhé vlasy
89. Naučit se pěstovat domácí bylinky
90. Pořídit si kuchařku a podle ni uvařit alespoň pět jídel
91. Zajít na představení do divadla Karlín
92. Zajít na představení do divadla v Kladně
93. Zajít na představení do Národního divadla v Praze
94. Zajít na představení do Divadla pod Palmovkou
95. Zajít na představení do Těšínského divadla
96. Vidět muzikál Muž se železnou maskou (když ona o něm Míša tak básní!)
97. Zažít koncert Jarka Nohavici
98. Zažít koncert Celtic Woman
99. Zajít zase na koncert Asonance
100. Zhubnout a udržet si váhu
101. Za každý splněný úkol vhodit do kasičky 50,-

Tak co říkáte? Jsou splnitelné? A jaké by byly ty vaše konkrétní? 🙂

Ležím na matracích v našem pokojíčku a pozoruji střešní okno, které je zasypáno sněhem a světlo přes něj protéká jen na dobré slovo. Vybavuji si konverzaci s kamarádem pár dní zpátky, kdy jsem zmínila, že jako malá jsem si přála buď pokoj, kde bude okno s výklenkem, kde si budu moct sednout a pracovat, případně právě půdní byt a střešní okna. Přišlo mi to romantické. Těch pár let zpátky, Teď se spíš usmívám nad svou tehdejší naivitou. Ale proč ne. Děti mají často krásná přání, nad kterými dospělí jen kroutí hlavou, ale často v tom dítko nechají. Však ono to jednou pochopí samo.

Do včerejšího večera jsem přemítala nad tím, zda mi to za to vše stojí. Zda nemám blog nechat blogem, nic na něj nadále nenahrávat, v létě neobnovovat doménu ani webový prostor, na kterém stojí, a prostě ho nechat žít si svým životem. Jednou by zmizel. Tak jako tisíce jiných. Tak jako málem zmizel už před měsícem, kdy jsem zjistila, že se někdo už před časem naboural do systému, předělal ho v jeden velký odkaz na spam, a mě nezbývalo nic jiného než ho do nejhlubších kořenů smazat z webové existence. Nechat webové prostory naprosto prázdné. Bez žádného systému, bez jediné blbé bílé stránky, jejíž vytvoření v HTML by mi trvalo možná minutu, dvě. Jenže mi to nedalo. Nainstalovat znovu WordPress je přece tak jednoduché. A některé data z bývalého blogu jsem ještě měla zálohované v počítači. Ne vše, v podstatě jen pár povídek a drabble… ale lepší než nic. Nahodila jsem do něj tedy ještě ten večer alespoň jednu starší povídku, kterou jsme dva roky zpátky napsali s přáteli. A zase na něj měsíc nesáhla.

Při psaní těchto slov trochu bojuji sama se sebou. Zveřejnit, nezveřejnit? To je oč tu běží. Když si vybavím sama sebe tak tři a půl roku zpátky, byla jsem úplně jiná, než jsem dnes. Byla jsem mladší. Hubenější. Měla jsem o dost méně starostí. Měla jsem sny, které jsem si chtěla splnit a věřila jsem v ně. Byla jsem čerstvě zamilovaná. První láska. Sama jsem tomu nemohla uvěřit. Jak naivní jsem byla. A hlavně jsem se přestěhovala do velkého města, bez rodiny, bez jejich vlivu.

Jenže když se na sebe podívám dnes, je ten člověk naproti v zrcadle úplně jiný člověk, než si pamatuji. Býval veselejší. Míval zářivější oči. Úsměv. Nebyla jsem tak opuchlá. Neměla jsem na bedrech tolik starostí, které většinou studentíci střední nemívají, jako třeba z čeho zaplatit nájem, poplatky, jídlo, měsíčníky… Nebyla jsem propadlík, co se dostal mezi ještě mladší studenty, než byli ti předtím. A hlavně jsem milovala psaní, ke kterému se v posledním roce ne a ne pořádně dostat. Možná ze strachu, jak moc by se do něj otiskla má frustrace? Kdo ví. Dlouho jsem s ní nebyla schopná bojovat. A nejsem si jistá, zda budu moct teď. Ale pokusit se o to můžu. Začnu pomalinku vyhánět kostlivce ze skříní. Pokusím se znovu dělat to, co mě vždycky bavilo. Možná byla impulzem k tomu všemu skutečnost, že mě před dvěma týdny přijali do nové práce, která se představě mé vysněné práce podobá mnohem více, než má dosavadní – tedy strašák u špinavých kas. A že jsem si ve škole při čtení toho osudného mailu pobrečela jak malá holčička, která dostala vysněnou panenku.

A tak krom jiného dávám znovu do provozu tenhle blog. Bude na něm ještě mnoho práce. Mnoho z bývalých prací a článků už je nenávratně pryč a nemám je z čeho obnovit, protože nikdy nebylo proč je zálohovat – stále jsem nebyla dostatečně poučena. Ale mám chuť. A naději, že se pomalinku znovu vrátím do normálu.

Bude to chvíli trvat. Ale jednou budu zase tou veselou zrzkou. Věřím tomu. Stále více.