Ležím na matracích v našem pokojíčku a pozoruji střešní okno, které je zasypáno sněhem a světlo přes něj protéká jen na dobré slovo. Vybavuji si konverzaci
Archiv autora: Kateřina Vaňková
Poněkud cáklá jednadvacetiletá holčina pohybující se v Praze, jejím okolí a občas i po rodném Slezsku. Studentka knihkupeckých a nakladatelských činností. Milovnice knih, času strávených v přírodě či s přáteli, psaní, focení... a tak celkově.
Literární mafie, aneb jak to všechno začalo
Docela přesně si pamatuji ten večer, kdy jsme společně s Rwakkem, Tuxikem a Zmokem seděli v jednom smíchovském bytě, povídali si o literatuře, psaní či
Smrt
Scampíčku můj Milovaný Ráda Tě mám Trestá mne Tvým odchodem Bůh?
Smutek
Severní vánek prohání se pustinami Mokrá víčka značí Utrpení jednoho člověka. Tělo a duše, hluboké city Eva s Adamem v ráji zakusili. Krutý to bez
Stesk
Světlo do černých časů jsi přinesl Teplo Tvé mi bylo blízké, jako malé Esterky blízké nekonečnu jsou. Silný cit dvou duší zahořel, však Katův meč
Jeseň
Tam venku všechno jasné světlo se vytratilo. Listí ožehlé krví se postupně ze stromů ztrácí. Chlad se šíří krajem, velmi krutý jest, však sníh ještě
Kafe došlo!
Kafe došlo, kafe došlo, Kdopak nám ho připraví? Promotéři houby dělaj a starosti nemají. Marťa kašle, Věra smrká, Káťu chytla migréna. Zákazníci brzy dostaj každýho
Láska (Festival párů I.)
Mno. To bychom měli o tom, jak jsme se seznámili, dali dohromady, takové menší žárlení (kdo to měl sakra vědět?!) a teď bych vám mohl říct, jak
Žárlivost (Festival párů I.)
Přemýšlím, kde jsem se svým vyprávěním skončil. Po takové době je to docela záhul. Ó, už si vzpomínám! Takže jak to bylo dál. Ubíhaly dny,
Sblížení (Festival párů I.)
Takže zrekapitulujme si to. Byl jsem kámen. Elementy mě napodruhé vysvobodily. Měl jsem navázat tu děsnou věc. Stalo se. Všechno by se zdálo v pořádku. Tedy,