Archiv autora: Kateřina Vaňková
101 cílů za 1001 dní
Není to možná ani týden, co jsem se při ranní cestě vlakem krátila čas prokrastinací na Facebooku a projížděla nejnovější příspěvky přátel i z různých blogerských skupin. Právě tehdy jsem po dvou letech poprvé viděla výzvu, kterou jsem kdysi chtěla zkusit, nakonec k tomu ovšem nedošlo. Výzvu, kdy jste měli splnit 101 cílů za 1001 […]
Continue Reading...O frustraci a návratech
Ležím na matracích v našem pokojíčku a pozoruji střešní okno, které je zasypáno sněhem a světlo přes něj protéká jen na dobré slovo. Vybavuji si konverzaci s kamarádem pár dní zpátky, kdy jsem zmínila, že jako malá jsem si přála buď pokoj, kde bude okno s výklenkem, kde si budu moct sednout a pracovat, případně právě půdní byt a […]
Continue Reading...Literární mafie, aneb jak to všechno začalo
Docela přesně si pamatuji ten večer, kdy jsme společně s Rwakkem, Tuxikem a Zmokem seděli v jednom smíchovském bytě, povídali si o literatuře, psaní či našich trápeních a popíjeli skleničky dobrého vína. Všichni čtyři fanoušci seriálu a světa My Little Pony, všichni čtyři vybavení vlastním notebookem, jsme nakonec skončili v počítačovém kroužku, kdy jsme v […]
Continue Reading...Smrt
Scampíčku můj Milovaný Ráda Tě mám Trestá mne Tvým odchodem Bůh?
Continue Reading...Smutek
Severní vánek prohání se pustinami Mokrá víčka značí Utrpení jednoho člověka. Tělo a duše, hluboké city Eva s Adamem v ráji zakusili. Krutý to bez lásky svět.
Continue Reading...Stesk
Světlo do černých časů jsi přinesl Teplo Tvé mi bylo blízké, jako malé Esterky blízké nekonečnu jsou. Silný cit dvou duší zahořel, však Katův meč nás o něj připravil.
Continue Reading...Jeseň
Tam venku všechno jasné světlo se vytratilo. Listí ožehlé krví se postupně ze stromů ztrácí. Chlad se šíří krajem, velmi krutý jest, však sníh ještě nedotáh. Děvočka ve svetru na svého milého čeká u hradeb vedoucích do věčných fantazií. A hle, osudová píseň tiše pobrukuje takty melancholie.
Continue Reading...Kafe došlo!
Kafe došlo, kafe došlo, Kdopak nám ho připraví? Promotéři houby dělaj a starosti nemají. Marťa kašle, Věra smrká, Káťu chytla migréna. Zákazníci brzy dostaj každýho na kolena.
Continue Reading...Láska (Festival párů I.)
Mno. To bychom měli o tom, jak jsme se seznámili, dali dohromady, takové menší žárlení (kdo to měl sakra vědět?!) a teď bych vám mohl říct, jak to vlastně bylo dál. Pokud vás to tedy baví a raději byste se nevrátili do pekel, odkud jste se vzali… nebo vlastně ne, teď přehánět nebudu. Fluttershy jsem miloval. Ze všeho nejvíc na světě. A stále […]
Continue Reading...Žárlivost (Festival párů I.)
Přemýšlím, kde jsem se svým vyprávěním skončil. Po takové době je to docela záhul. Ó, už si vzpomínám! Takže jak to bylo dál. Ubíhaly dny, následně týdny a měsíce. Nikdo o tom, že jsme my dva víc než jen přátelé, co spolu čajíčkují, netušil. Díky všem pradávným. Hned by nás nejspíš oba hnali, případně odsuzovali. Co je […]
Continue Reading...