Odloučení

Stála tam, v kopýtku držela mikrofon a zpívala stále další a další líbezná slova. Slova, která se skrývala v jazyce kvítků, které jsem jí potají daroval a ona je nakonec… marné vzpomínat. Miloval jsem ji. Vážně. Už od útlého dětství, od prvního dne, kdy jsem ji potkal ve školce. A své city uchovával po dlouhá pubertální léta. „Promiň, ale nemohu tě milovat. […]

Continue Reading...

Poslední chvilky

Měl jsem pravdu. Celou tu dobu to byla ona. A žádná jiná. Ačkoli byla pod maskou, stále zářila tou zvláštní nepřehlédnutelnou energií na sto honů. Jak jsem mohl být po tak dlouhou dobu tak slepý? „Broučínko.“ To jediné jsem ze sebe dokázal dostat. „Ne, takhle -“ zakuckala se. Dusila se krví. Svou vlastní krví. Už jí nic nedokáže […]

Continue Reading...

Koloušek

„Už jste se líbali?“ „Ono to tím tak nějak začalo…“ „Jé! A už bylo to?“ „To?“ „No ty víš… ta činnost, po které každý touží a nejraději by po ní hned skočil!“ Dám si dvě a dvě dohromady. „Blázníš?!“ „Ale vůbec ne… vždyť je to přirozené. A vy dva se znáte dlouho.“ „To na věci nic nemění. Pravidla jsou stejná.“ […]

Continue Reading...

Nostalgie

„A pamatuješ, jak roztříštila Křišťálové srdce? „Když se na to dívám zpátečně, byla to zajímavá zkušenost.“ „Byla prakticky neovladatelná. Nikdo jsme si s ní nevěděl rady.“ „Mami.“ „A jak nás poprvé navštívil Thorax, má drahá.“ „No jistě. Dnes je to náš dobrý přítel… to byly časy. Byla ještě úplně malinká. Jen kvůli Chrysalis jsme nebyli schopni důvěřovat […]

Continue Reading...

Chudáček

Zrakem téměř hypnotizovala své přední pravé kopýtko a hadičku, která do něj byla napíchnuta. „Už mě to tu nebaví.“ „Ani trochu se ti nedivím.“ „Já tu prostě NECHCI být.“ „Neboj. Těch pár dní na kapačkách ještě vydržíš. A potom… tě snad propustí.“ „Snad.“ „Přinejhorším tu nějakou dobu pobudeš.“ „Ani. S tím. Nestraš.” „Stejně jsi náš borok,“ neodpustila si Blue. S povzbudivým rozloučením […]

Continue Reading...

Žoldák

„Jméno?“ poručil si plešoun sedící u stolu bez sebemenší námahy zvednout hlavu a podívat se, kdo to před ním stojí. „Aruala.“ „Jak dál?“ „Přídomek nemám.“ „Věk?“ „Dvacet.“ „Povolání?“ „Různá.“ „Co prosím?“ „Tak, jak slyšíte. Jednou jsem služebnicí války, milenka a spolubojovník rytířů, jindy sekretářka…“ „Jakže znělo vaše jméno, slečno?“ „Laura,“ odpověděla jsem tentokrát pravdivě. „Z Faguoly.“ Rychle strnul. Dovolila […]

Continue Reading...

Bez slitování

Stála téměř na okraji. Byla si moc dobře vědoma propasti, která se nacházela jen o malý krůček dál. Do ucha mi zoufalým hlasem pošeptala: „Vždyť to nemůžeš myslet vážně.“ „Smrtelně,“ odpověděl jsem. V jejích očích byl cítit strach. „Nech mě být… prosím!“ „Co za to?“ „Co bys chtěl?“ „Budeš hodná?“ „Budu.“ „Políbíš mě?“ „Klidně! Ale […]

Continue Reading...

Řeka

„Řeka života,“ vydechla. V očích jí doslova jiskřily hvězdičky nadšení. Její společník si znechucením odplivl. „Se z toho nešprajcni.“ „Chápeš to?“ pokračovala nadšeně a rozhlížela se po mýtině. „I jediný doušek tě v případě nouze a velkého přání dokáže oživit!“ „Báchorka,“ ušklíbl se, posadil se na pařez a sklopil si klobouk. „Hodláš tímhle strávit zbytek svého pitomého života?“ Zdálo se mu, že […]

Continue Reading...

Lupič

„Musel jsi?“ „Jestli musel? Je to zloděj! Prachsprostý lupič, co nám vzal naši dcerunku! Rozdrtí její srdce na kousíčky při první příležitosti.“ Pozdvihla obočí. „Vážně?“ „Je PONÍK, Cade. Ona KLISNA. Pohraje si a pustí ji k vodě. Tohle nemůže dopadnout dobře!“ „Jak to můžeš vědět?“ „Protože jsme taky byli mladí. Je to zloděj, to ti povídám! Vždyť se […]

Continue Reading...

Verdikt

Věděl jsem, že verdikt bude bolet. Tušil jsem, že ona sama tenhle trest přijme s chladným klidem, tak jako všechno. Vždycky takováhle byla. Ani nový život, který díky původně vražedné pilulce mohla začít, ani přátelé, které potkala, její ledový charakter nijak nepoznamenali. Pomyslel jsem na svou milovanou Ran. Jak na tuhle zprávu bude reagovat ona? „Sbohem, Haibaro.“ Nic […]

Continue Reading...